Tak jsme tady

Tak jsme tady.

Po té, co jsem v létě 2013 vypnul kapelu Šantré, se kterou jsem strávil krásných 12 let, žil jsem téměř tři roky s pocitem, že nemít kapelu je dost bezva, nikomu (včetně mě) moje podivné písně nechybí, odpolední cesty na koncert a noční či ranní cesty zpět, bagety na benzínce a kelímkový pivo jsem už vůbec nepostrádal a velmi snadno jsem přijal myšlenku, že už jsem napsal, co jsem chtěl (nebo spíš čeho jsem byl schopen) a že už to prostě stačilo.

Pravda – občas se někdo ozval s otázkou co tedy bude se Šantré, jestli něco nechystáme a tak… Odpovídal jsem pravdivě, že nic v plánu nemáme a že všechno je tak, jak má být. Terka se věnuje svým výtvarným aktivitám, Bráška hraje s Petrem Rímským, jednou nebo dvakrát ročně zajdeme na pivko a steak a všechno plyne jako klidná řeka.

Celou tu dobu jsem se věnoval téměř výhradně focení a předpokládal, že už to tak dlouhou dobu zůstane. S Maruškou jsme si tu a tam někde zazpívali, píseň použitá jako naše svatební oznámení měla úspěch, ale jinak naprosté ticho po pěšině.

A pak jsme jednoho krásného dne potkali Michala Arona. Pamatoval jsem si ho z dob kapely Vnitřní světlo a našich společných koncertů na Klamovce a v Kocouru. Hlavou mi běžely nesouvislé vzpomínky na to, jak Michal členům své tehdejší kapely rozděloval hlasy, aby pak šatnou zazněl akord A9sus4.

Napadlo mě, že spolupráce s takovýmhle magorem by mohla být docela obohacující.

Netrvalo ani čtrnáct dní a zárodek Madam v triku byl na světě. Ještě bez kapelního jména a jakýchkoli ambicí jsme obrazili (víceméně bez jakékoli sebepropagace) několik openmiců a malých akciček, abychom si ověřili, že to bude fungovat nejen doma na zkoušce ale i před lidmi.

Nikam jsme se necpali, nic moc jsme nehrotili, vzali jsme několik šantropísní, Michal na ně vymyslel tříhlasé aranže (i na ten A9sus4 došlo), dva tři kousky od Beatles a tria Crosby, Stills and Nash, já jsem dopsal nějaké novinky a bylo to. Kratičký, asi půlhodinový repertoár byl na světě. Jasně, na samostatný koncert to ještě nebylo, ale už jsme se mohli někam přichomýtnout a zazpívat svůj bloček lidem, kteří nás neznají.

Nějakou dobu jsme si říkali, jak hezké by bylo, aby pod naším kytarovým doprovodem zněl nějaký základ, který jak známo tvrdí muziku. Když už toho cinkání bylo tak akorát, napadlo mě, že Petr Babec, se kterým jsem kdysi Šantré zakládal (a který je – pokud si vzpomínám – autorem samotného jména Šantré) a který momentálně vystupuje s duem Hořký kafe, bude mít (vzhledem k tomu, jak často Hořký kafe vystupuje) zřejmě spoustu volného času. Nu – s tím volným časem je to všelijaké, to známe všichni, ale nakonec slovo dalo slovo, Petr s námi začátkem záři absolvoval víkendové soustředění, kde jsme do něj nalili náš repertoár a o dva týdny později jsme už vystoupili v Neratovicích s Frantou Vlčekm.

A tak jsme tady.

Těšíme se na vás.

 

Duš a spol.

This entry was posted in blog, novinky and tagged , , , , .